Jako vězení sloužily ve středověkém a raně novověkém Trutnově věže tří městských bran a později i budova radnice. To se změnilo na počátku 19. století s výstavbou samostatné vězeňské budovy čp. 93 v místech, kde se dnes sbíhají ulice Vězeňská a Na Vrchu. Budova, jejíž plány pocházejí z roku 1799, byla postavena v roce 1801 a měla deset cel. V roce 1878 už věznice kapacitně nedostačovala, takže delikventi museli být opět vězněni i ve sklepení radnice. Roční počet vězňů v městském trutnovském vězení činil 877 osob v roce 1885, 1374 v roce 1887 a 1071 v roce 1888.

Po připojení Trutnova k Německu na podzim 1938 se věznice začala rychle plnit pozatýkanými odpůrci nacismu. Jedním z nich byl dr. Alois Mühlberger, významný představitel zdejší německé sociální demokracie. Po tzv. Křišťálové noci v listopadu 1938 byli do věznice umístěni pozatýkaní trutnovští Židé. To je však paradoxně ochránilo před zfanatizovaným německým obyvatelstvem, které se shluklo před věznicí, tlouklo na její vrata a toužilo po židovské krvi. Za druhé světové války věznici využívala nechvalně známá německá státní tajná policie – gestapo..

V letech 1946–1947 se uvažovalo o stavbě nové věznice na Středním Předměstí v místech dnešního autobusového nádraží. Tato lokalita byla zvolena z důvodu těsného sousedství s budovou soudu v Nádražní ulici. Z výstavby ale nakonec sešlo. Věznice Okresního soudu v Trutnově typu C tedy nadále sídlila v historickém středu Trutnova. Její vězňové odsud chodili denně na práci do areálu někdejší firmy AEG (později ZPA) na Horské ulici.

Trutnovská věznice byla zrušena v roce 1954. Poté budovu krátce využívala organizace Svazarm a v letech 1960–1975 tu sídlil trutnovský okresní archiv. Nakonec objekt sloužil jako sklad civilní obrany a skladiště trutnovských hasičů.

Pro zobrazení objektu klikni na náhled