Již od středověku obepínaly královské město Trutnov hradby. Původně bylo ohrazeno jednoduchou fortifikací, patrně dřevěnou. Od poloviny 14. století bylo toto jednoduché opevnění postupně nahrazováno kamennou hradbou.

Vstup do města umožňovaly tři brány. Horní neboli Pražská brána v západním obvodu města byla chráněna mohutnou věží, strženou po požáru města v roce 1861. Střední bránou, nazývanou také Horská, procházela komunikace na sever do Krkonoš. Tato brána stávala v místech dnešní pěší zóny na Horské ulici. Od Dolní nebo též Slezské brány vedla cesta do Slezska. Také po této bráně, která stála až do 19. století v dnešní Slezské ulici, již není ani památky. Brány nesloužily jen k ochraně města, ale též jako vězení a pozorovatelny.

Hradby o síle zdiva cca 1,2 m byly zesíleny nejen třemi branami, ale i řadou válcových věží, z nichž se dochovaly jen velmi skromné pozůstatky. Na severu je kromě prudkého srázu zesiloval také Mlýnský náhon a na jihu strouha napájená prameny z úbočí Janského vrhu. Před některými úseky hradeb se navíc ještě rozkládal příkop, na který dodnes upomíná název ulice Hluboký příkop v západní části historického centra. Ani pevné hradby ovšem město neochránily od válečných pohrom. V roce 1421 obsadilo Trutnov husitské vojsko pod vedením Jana Žižky, za třicetileté války bylo zase město opakovaně vypáleno švédskou armádou a v 18. století bez boje obsazeno armádou pruskou. Vedle nepřátelských vpádů, například v klidném 16. století, poškozoval trutnovské opevnění nejvíce zub času.

V 19. století hradby, tehdy již beznadějně zastaralé, ztratily svůj vojenský význam a byly postupně rozebírány. Pozůstatky hradeb lze dodnes spatřit v ulicích Na Struze, Na Vrchu či nad ulicí Vodní, kde se do dnešních dob dochovalo torzo věže o šířce 6,5 m a výšce přibližně 2 m.

Pro zobrazení objektu klikni na náhled